Dovolená na Suchém vrchu

Za posledním sněhem jsme tentokrát vyrazili do Orlických hor. Už jsme byli před dávnými lety na Velké Deštné a moc dobrou zkušenost jsme neudělali. Přesto, že bylo plné léto byla zima, pršelo, na kopci mlha a navíc vichřice, která nám zdevastovala náš rodinný stan. Po těch letech nám už otrnulo. Přece to tak nemůže být pořád! A tak jsme vyrazili na Suchý vrch nedaleko Letohradu.

Cestou v údolí všude už teplíčko, sluníčko jako na jaře. V Červenovodském sedle pod Suchým vrchem už tedy nějaké zbytky sněhu byly vidět. Tam jsme odbočili na úzkou asfaltku protaženou pluhem. Po 4km stoupání rozbředlým sněhem a menších manévrech na posledních dvaceti metrech jsme se dohrabali na parkoviště u Kramářovy chaty. Během usilování o vrchol jsem zjistil, že s sebou nemám ani lano ani výstražný trojúhelník natož nějaké řetězy! No, stejně to do rána všechno roztaje...

Neroztálo. Naopak ještě přituhlo, padla mlha nebo mrak nebo co to je, když se to drží týden na vrcholku kopce a začalo dost nepříjemně foukat. Aha, už jsme tu zas! Přece v Orlických horách! Ale odolali jsme a vyrazili ještě na krátkou projížďku po krásné bílé stopě kolem vrcholu kopce. Na mapce to zelené jsou aktuálně upravené běžecké stopy. Ze Šumavy na to letos nejsme zvyklí, ale kolem Sucháku jezdí rolba jak to jen trochu jde.

Druhý den za stejných povětrnostních podmínek jsme objeli sousední Bukovou horu. Místy už jsme museli přenášet lyže přes odtáté úseky, ale moc jich nebylo. Dobrodružným traverzem přes několik sjezdovek Červenovodských a Čenkovických jsme se vrátili do sedla a po gulážovce a marlence v bufetu dorazili zbytek cesty do chaty.

V chatě je stejně vždycky nejlíp. Je tu teplo. Člověk už netrpí dřinou ve stoupáních a sjezdech ledovými koryty. Dá si to pivečko, večeři. Koukne na televizi jak se dře zase někdo jiný. Vyspí se a ráno po snídani už mu to nedá. Dost pohodlí! Do stopy! Do mlhy a větru! No, zkrátka taková jarní idylka v Horách Orlických.

Ahoj za pár měsíců zas ve stopě! Snad bude bílá.