Druhého června 2024 byla neděle a tak jsem se po obědě natáhnul na kanape, že si trochu zdřímnu. Venku pěkně šumněl deštík. Zrovna jsem krásně zabral, když mně probudila Pavla abych se podíval z okna.
U nás v Žerovicích nemáme za normálních okolností ani malý potůček. Jenom strouhou mezi poli občas teče voda, když taje v zimně sníh. Tentokrát strouha nestačila a voda z pole se valila rovnou přes náš pozemek.
Děti z toho měly děsnou radost. Voda se valila dolů po louce kolem sousedky Ivušky chalupy a vraty ven na silnici. Brala s sebou hlínu z pole, polínka i větší kusy dřeva, štěrk z cesty.
Voda šla proudem i skrz stodolu.
Valila se ohradou a humny až do vsi, kde napáchala značné škody i na majetcích občanů Žerovic.
Na políčku jsme měli už všechno zaseto. Když pak voda opadla mladé rostlinky ležely přimáčknuté k hlíně a nezdálo se, že se zmotoří.
Nejvíc to nakonec odnesl hrách. Úplně zežloutl a nesklidil jsem zelený skoro žádný. Cibule vypadala taky dost špatně. Některá shnila, ale většina přežila. Mrkvičce a bramborám voda spíš prospěla. Zelí už tradičně hubí slimáci a mušky. Krmná a červená řepa se nakonec z bláta zvedla a vypadá standardně.
Tady jsou sazenice dýní a zatravněný kus políčka. Dýně aktuálně prospívají dobře.
Domů
